Lodní deník ze Seychel – 2. část
16. 7. 2017 – neděle
Probuzení v takové nádheře! To je hned radost ze života. Vaříme kávu a připravujeme snídani. Petr s Tomem se akorát vracejí z ranního průzkumu zátoky na paddleboardech. Využíváme všechno, co nám Seychely nabízejí. Koupeme se, sluníme, očumujeme, ještě jednou jedeme na průzkum pláže. Je však už čas zvednout kotvu a zamířit k 35 mil vzdálenému ostrovu Praslin (čteno Pralin). Využíváme jen velmi slabého větru a téměř absence vln. Tento jev je tu opravdu velice vzácný. Během plavby stíháme cvičit na přídi, pozorovat létající ryby, spousty ptáků, obdivujeme soukromý ostrov a národní park Cousin i část cesty spíme. Za necelých 5 hodin už střídáme dalekohled z ruky do ruky a natěšeně vyhazujeme kotvu v zátoce Anze Lazio. Wau!!! Tady je to super… Jééé, a co to je za ryby ve vodě? Kapitán procedí… „žraloci“. Neee, to nejsou žraloci… „ale jsou“… a byli!!
No neva. Jdeme se koupat na pláž, tam nebudou. Gumák (neboli člun), který sebou máme, má taky své limity, a tak se vylodění na pláži, díky velkým vlnám, stává nemožným. Okoukneme ale od ostatních, že jezdí do zadní části zátoky, za takový veliký kámen nebo spíš skálu, kde je voda trochu klidnější. Stejně jsou všichni totál mokří a gumák poloplný vody. Raději jen vyložíme posádku a odjíždíme pryč. Nejlépe udělal Adam s Tomíkem, kteří si vzali padlleboard a na pláž si dopádlovali. Dle domluvy je vyzvedneme na opačné straně pláže zhruba za hodinu. Vracíme se na loď, trochu uklízíme a stíháme i dvě piva. Slunce už je nízko, ostrov je nádherně nasvětlen a posádka je už připravena na pláži na vyzvednutí. S gumákem cca 50 metrů od pláže se chytáme na malou bójku a povzbuzujeme ostatní, aby přehupsli přes vlny a doplavali k nám. Máme za sebou ještě přivázaný druhý padlleboard, kdyby někdo snad chtěl.
Tomík vzlétá dronem a natáčí okolí. Nemůžu se dočkat, jak video z dronu bude vypadat, a tak si ho hned na notebooku prohlížíme. Překvapení přichází, když vidíme, že kousek od nás se prohání cca 2metrový žralok nebo hejno rejnoků. Rejnoci jsou brzy i kolem lodi. Ti malí žraloci jsou opět všude okolo, a tak si je nadšeně fotíme přímo z paluby. Máša s Petrem vaří skvělou večeři, děti se sluní a kapitán? Ten je pořád někde okolo. Nejčastěji okolo lednice. 😀
Na lodi je skvělá nálada až pozdě do večera. Myslím, že si to užívají všichni.
17. 7. 2017 – pondělí
Toto období jihovýchodního monzunu s sebou občas přinese krátký déšť a zataženou oblohu. Dnes to potkává i nás, a tak dopoledne přečkáváme na našem kotvišti ve „žraločí“ zátoce a tak všelijak se bavíme. S každým mrakem si říkáme, že už je určitě poslední. Naštěstí tato chvíle krátce po poledni přichází a vyplouváme do národního parku Curieuse, jednoho ze dvou míst na světě, kde žijí želvy obrovské ve svém přirozeném prostředí. Za výběžkem vyjíždíme ze závětří poklidné zátoky a na windmetru je rázem 30 uzlů silného protivětru. Trochu překvápko. 30 uzlů je zhruba 56 km/h a tak docela fičák. Vítr ještě sílí na 35 uzlů. Ploužíme se ke kotvišti u ostrova Curieuse, které je bohužel jihovýchodnímu větru téměř zcela otevřeno a zakotvení se tak stává nemožným. Vzdáváme to pro dnešek a přejíždíme nedaleko k pěknému kotvišti zátoky Anse Volbert.
Na vodu spouštíme náš gumový člun vybavený přívěsným motorem a Petr odváží všechny na nedalekou pláž, kde zůstávají až do setmění.
Večeři si připravujeme na lodi a až pozdě do večera sedíme na palubě, popíjíme oblíbené cuba libre a vychutnáváme si ten klid, ticho a pohodu na palubě lodi.
18. 7. 2017 – úterý
Naplánovali jsme si brzkou snídani a odjezd zpět na „želví“ ostrov. V historii byl ostrov Curieuse také kolonií malomocných, zříceniny těchto domů, kde žili, je zde možné spatřit doposud. Jsme zde už před devátou hodinou, a jelikož nám i dnes fouká čerstvý vítr o rychlosti 25 uzlů, rozdělujeme se na dvě skupiny. První ihned vyráží na člunu k „doctor´s house“, kde je jeden ze dvou vstupů do národního parku. Na lodi zatím s Mášou píšeme deník a popíjíme náš oblíbený drink.
Po necelých dvou hodinách nás vyzvedává Petr se člunem, a tak se i druhá skupina dostává na řadu. Damián nám velmi nadšeně a velmi dobře vařil předchozí den, nicméně přehřátí z lodní kuchyně mu způsobilo úžeh, a tak dnes trochu trpí v posteli a na želvy s námi nejde. Procházíme asi 30 minut nádhernou přírodou tohoto ostrova až k rezervaci, kde je více než 80 velmi přátelských želv zvyklých na turisty. Nechávají se fotit, drbat za krkem i vám umožní si s nimi udělat selfie. Odměnou jsou chutné listy stromů nebo třeba slupky od banánů. Trávíme tu skoro hodinu a nadšeně mezi nimi přebíháme, drbeme je, fotíme se s nimi.
Je už čas oběda a Tom domluvil barbecue v přístřešcích u pláže, kde máme loď a místní černoušci zde vaří a grilují maso, ryby i vaří tradiční kari turistům i sobě. Slibovaných 20 minut na přípravu se nakonec mění ve skoro hodinu a půl, nicméně to stálo za to. S plnými žaludky se odpoledne válíme na nádherné, kýčovité pláži. Zjišťujeme, že kotva opravdu dobře drží, a tak jsme tu všichni a loď bedlivě s Petrem sleduji ze břehu, jestli se náhodou nebezpečně nepohybuje i s hozenou kotvou.
Vracíme se na naše noční kotviště Anse Volbert, které jsme si už předchozí den oblíbili, a část posádky volí vylodění na pláži a část šnorchlování na nedalekém ostrůvku, kam se šnorchly a ploutvemi doplaveme. Odměnou jsou nám rejnoci i nespočetné množství ryb všech barev a druhů. Největší nadšenec je i zde Máša, která by tam nejraději byla až do tmy. Vlna ji však vrhá na velkého mořského ježka, a tak se vrací neochotně na loď s ostny ježka v kotníku. Petr si zase pochvaluje to množství ryb, které by raději viděl na grilu. Tomáš s dětmi mezi tím důkladně prošli pláž, dali si pina coladu a užívali si tu pohodičku tam.
Večer se co-skipper mění ve zdravotní sestřičku a vyndává Máše jehličku za jehličkou z kotníku. Asi má snížený práh bolesti, protože já bych u toho řval na celé kolo, a Máša se u toho smála a něco povídala o zásobách a večeři. Plánujeme další den i hodnotíme ten uplynulý. Paráda!!!
… pokračování příští neděli