Lodní deník ze Seychel – 3. část

19. 7. 2017 – středa

I dnes ráno nás pár hodin střídavě kropí jedna sprška za druhou a před polednem rozhoduji, že už není na co čekat a pojedeme tak jako tak. Nevím, zda to bylo dobré rozhodnutí, ale už to tak bylo a všichni chtěli vyplout. Déšť nám nevadí a vítr taky ne do doby, než začal sílit přes 40 uzlů. Při rychlosti blížící se 50 uzlům už jsme trochu otráveni, ale vracet se nebudeme! Jedeme nejdříve přímo proti větru a pak na předobok, hlavně ať jsme co nejdříve v La Passe na ostrově La Digue. Vodní tříšť a nízká oblačnost nám snižuji viditelnost na méně než 1 námořní mili, a tak plujeme s maximální opatrností. Všude samá skála, útes. Dole v salonu mezitím padne ve skříňce za oběť vlnám asi 5 skleniček a jedna se dost nepříjemně rozbije přímo dole u stolu na zemi.

Všichni si oddychnou, když se vlny i vítr začnou uklidňovat a před námi je vjezd do přístavu v La Passe. Vypadá to, že tam je plno a spousta lodí stojí na kotvách venku. Nevadí. Zajedeme tam a uvidíme. Třeba se tam někam nacpeme. V jižní části přístavu bylo opravdu jedno místo volné, a tak házíme kotvu a vyvazujeme se lanem ke břehu. Rázem se jako mávnutím proutku mění počasí a je krásně slunečno. Hned nám to zlepšuje náladu. Tedy ne že by to nebyla v těch vlnách a větru legrace :-D.  Uvařili jsme si oběd a od černouška, který nám pomohl s přistáním, si půjčujeme kola na zbytek dne. Volíme cestu na jih do parku Union Estate, kde jsou všechny ty pravé seychelské pláže s oblými skálami, palmami i bílými plážemi téměř bez lidí. I zde je spousta želv obrovských, lačných po zelných listech. Hned u vstupu prodávají sladkovodní perly a my neodoláme a pro sebe i jako dárky jich pár kupujeme. Nebojte se! Stály jen pár set.

Ke konci dne šlapeme s Laurou, Mášou, Tomíkem a Petrem na návětrnou stranu ostrova do Grand Anse, kde se velké vlny tříští o pobřeží. Je zde zákaz koupání, a tak jdeme raději jen smočit nohy pár metrů do vody. I tak nás vlny vymáchalyze všech stran. Silné proudy zde koupání či plavání dál od pláže zcela znemožňují.

Na večeři jdeme do hogofogo restaurace kousek od přístavu, kde sice servírují dobré jídlo, ale nakonec usuzujeme, že to za ty peníze úplně nestálo. Na lodi je to jeden lepší kuchař než druhý a uvaříme si ještě lépe. 🙂

Ha, písnička? Ne, to si jen vedle na stavbě dělníci pořádají soukromou párty, kterou hned přezdíváme „bagr párty“.

20. 7. 2017 – čtvrtek

Ruch na nedalekém molu nás všechny budí celkem brzy a už rituálně děláme ke snídani kávu, žitné či chia kaše, čerstvé exotické ovoce, dětem chléb s nutellou a podobně.

I na dnešek máme naplánován průzkum tohoto, podle mne nejhezčího ostrova seychelského souostroví, La Digue. Opět půjčujeme kola, která jsou zde bezpochyby nejlepším a nejtypičtějším dopravním prostředkem. Tomáš s Mášou a dětmi dnes volí pláž asi 1 km severně od přístavu. Nejdříve však na kole objíždí celý severní výběžek ostrova a my je s Petrem s odstupem pronásledujeme. Potkáváme se v nedalekém fast food na pozdní oběd. Někdo objednává sendviče, někdo fish and chips a někteří hamburgery. Na ten stánek a cenu super poměr. Adam brblá, že už nikam nejede, že má celé nohy od krve. 😀 Ve skutečnosti je spíš trochu zlenivělý a dřou ho nové žabky.

Před šestnáctou hodinou se s Petrem hecujeme, že vyjedeme na kolech na nejvyšší dostupný bod ostrova. Funíme, zastávky na odpočinek zkracujeme a nakonec už kolo tlačíme. Já už nadávám, že jako tohle fakt ne a že jedeme zpět. Petr se rozhodl, že se tam prostě vyšplháme. Po cestě ještě potkáváme jednoho agresivního psa, který kousl turistu, který jde proti nám, obří housenku a pozorujeme všudypřítomné velké netopýry. Nahoře jsme překvapivě jediní blázni s kolem. Zatahuje se a během 10 minut nevidíme na 200 metrů, natož na pobřeží a začíná hustý déšť, ve kterém jedeme i zpět dolů. No jedeme, spíše se plazíme krokem a doufáme, že nám to neuklouzne.

Zbytek posádky už potkáváme u přístavu a přesunujeme se tak zpět na loď. Parádní den zase, říkáme si. Máša s Damiánem se pouští do přípravy večeře, děti relaxují, Tomáš radí a já dělám, že něco dělám. Ba ne. Ihned po večeři, lépe řečeno tříchodových hodech, velmi brzy usínám, a tak netuším, co se dělo dál… 🙂

21.7.2017 – pátek

V plánu je brzký ranní odjezd do národního parku Isle Coco. Počasí nám však není úplně nakloněno, a tak k nelibosti některých členů posádky zůstáváme ukotveni v La Passe. Přečkáváme ranní déšť a ještě jeden den zůstáváme v centru ráje. Tomášovi s Mášou radím, ať jedou ještě jednou i s dětmi do Union Estate, kde jsou ty nádherné pláže a skály. Byli jsme tam přece první den jen asi hodinu a půl. Souhlasí a velmi krátce po poledni odjíždí. S Petrem využíváme tento čas k úklidu lodi, dočerpání vody, důkladnému vypucování gumového člunu cifem i neoblíbenému vyčištění fekálních tanků, o nějž jsme si střihli 😀 . Před třetí hodinou odpolední nám trajekt z Praslinu, kde je hlavní marina Dream Yacht Charteru, přiváží nový přívěsný motor a jako malé děti s ním dovádíme po přístavním bazénu a pochvalujeme si, jak perfektně jede. Je totiž opravdu „fungl“ nový.

Naše milá rodina se mezitím koupe, popíjí drinky, a jak se později dozvídáme na vlastní oči, staví všichni hrad z písku. Tedy kromě Máši, ta je zase někde na průzkumu.

Na doporučení ochutnáváme banana shake (tentokrát nealkoholický) a i já neochotně lezu do té „studené“ vody.

Je pátek, a tak by měla být opět „písnička,“ a to hned vedle přístavního mola. I ii, co zůstávají na lodi, jako by byli přímo na parketu. Muzika je velmi nahlas a místní se mísí s turisty, pivo je skoro levné jako v supermarketu a drinky levnější než kde jinde. Pokud hledáte tedy při návštěvě La Digue zábavu, naplánujte si ji na páteční večer.

 

… poslední díl příští neděli